Business Leaders

V posledním podcastu jsem použil příměr s diamantem a ukázal na něm, jak důležité je nejprve zbavit sám sebe tlaku, abychom mohli takový diamant v sobě objevit a vybroušením z něj získat maximální hodnotu. Tím pomyslným diamantem jsem měl na mysli naši osobnost, protože pokud ta roste a rozvíjí se, získává i na hodnotě. Když jsem mluvil o tlaku, který je na naši osobnost vyvíjen, vzpomněl jsem i na příběh Michala Rückela. Dlouhodobí a pravidelní posluchači podcastu Myšlením na vrchol neslyší o Michalovi poprvé, mohli jste jej slyšet i v rozhovoru v minulém roce. Pokud byste si rádi tento rozhovor připomněli, tak to byla 115. epizoda. 

Objevit světlo na konci tunelu, když se cítíme na úplném dně, je stejně tak náročné jako vidět prostor pro další růst, když se cítíme na úplném vrcholu. Toto jsou dva protipóly, které mají spolu jedno společné. Ať se cítíme na vrcholu, nebo na dně, tak v obou případech jsme vystaveni tlaku našich emocí. Já vím - ono se říká, že diamanty rostou pod tlakem, současně ale je potřeba také říct, že pod tlakem se i spousta věcí deformuje a ničí.

Ať už si to chceme přiznat, nebo ne, tak každý z nás je tak trochu obchodníkem. I ten, kdo se zrovna neživí obchodem jako takovým, tak každý den prodává své názory, své zkušenosti, dovednosti i své vize. Já jsem v posledních podcastech mluvil hodně o vizích, o hodnotách a také o potřebách, které dělají náš život skutečně naplněným. V minulém díle Myšlením na vrchol jsem mluvil konkrétně o hranici mezi vizionářem a bláznem. Kdy jsme našemu okolí, ale vlastně i sami sobě zcela oprávněně za blázna, a kdy se z nás stává vizionář? Tvůrce našeho života? Doufám, že jste získali na tuto otázku odpověď v minulé epizodě.

Když si vzpomenu na rozhovor s Martinem Hausenblasem, tak se mi vybaví dvě základní myšlenky. Vize a hodnotový leadership. Martin v rozhovoru mimo jiné říkal, že mezi blázny a vizionáři vede jen velmi tenká hranice. I já jsem poznal v životě spoustu lidí, kteří byli více blázni než vizionáři. A víte proč? Protože tito lidé byli schopni o svých vizích jen mluvit, ale nebyli schopni udělat sebemenší krok k jejich naplnění. To je podle mého ta tenká hranice, o které mluvil Martin v našem rozhovoru. 

Lukáš Eder s Davidem Kolářem se nepodléhají vábivým výmluvám, nelení a jako každé pondělní ráno tu pro vás jsou s dalším BYZNYS RÁNEM. Živé vysílání můžete sledovat na sociálních sítích improovio.cz. Tentokrát se vás k úspěšnému vykročení do nového týdne a zvednutí vaší produktivity pokusí zbavit záškodnických výmluv, o kterých je ostatně dnešní ranní téma.

Veřejností je vnímán jako úspěšný podnikatel a vizionář. Mluví nejen o udržitelnosti nebo autonomním řízení vozidel. Pod touto vizí založil například platformu Liftago a jeho společnost Malfini se stala lídrem Evropy v oblasti výroby reklamního textilu. Přesto Martin Hausenblas dnes říká, že jeho firmy začaly fungovat až ve chvíli, kdy je přestal řídit. Co to znamená, když podnikatel přestane řídit vlastní firmu? Nebo jaký je rozdíl mezi bláznem a vizionářem?

Nedávno jsem si s Davidem Kolářem v našem pravidelném živém vysílání Byznys ráno, které děláme každé pondělí od devíti hodin na facebookovém profilu a youtube kanálu, povídali o tom, jak být skvělým lídrem. Já jsem během živého vysílání mluvil, mimo jiné, také o knize Simona Sinka s názvem Lídři jedí poslední. Dnes bych se s vámi rád podělil o jeden příběh z této knihy. Vzpomněl jsem si na něj vlastně díky tomu, že jsem v posledním podcastu mluvil o čtyřech energiích, které nám pomáhají dosahovat růstu a produktivity. A právě ve zmiňovaném příběhu si můžeme všimnout, jak fatální následky může způsobit, pokud o všechny své energie nepečujeme.

Až příliš často se díváme na správu našeho času a jeho správné řízení jako na bezpodmínečnou dovednost pro vysokou výkonnost. Ve výsledku ale neustálá kontrola dodržování našeho časového plánu vede k přesnému opaku. Vidíme, že nám dochází čas, že už za půl hodiny musíme vyrazit na další schůzku, a tím na sebe vyvíjíme ještě větší tlak, abychom zvládli práci udělat přesně tak, jak bylo naplánováno. Výsledkem je potom skutečnost, že nic nestíháme. Nic nemáme hotové a vysněná produktivita, kvůli které jsme strávili tolik času pečlivým plánováním našich aktivit, se vypařila jako pára nad hrncem.

V minulém podcastu jsem mluvil o produktivitě. Říkal jsem si, jak je možné, že někteří lidé dokážou za jeden den zvládnout víc práce než jiní lidé za jeden týden? Objevili snad nějaký tajný nástroj, díky kterému dělají svou práci rychleji? Dávají si snad do pití nějaký doping, se kterým mohou pracovat efektivněji? Objevili návod jak zvládnout multitasking? Nebo je to snad v brilantní práci jejich asistentek, které jim tak pečlivě naplánují každý den?

Vždy, když se potkám s někým, kdo řídí více projektů nebo firem a daří se mu v nich dosahovat nějakého růstu a úspěchu, moje mysl se nemůže bránit podivující otázce. Jak to ten člověk dělá? Jak je možné, že někdo zvládne sotva ukočírovat svůj život s jedním klasickým zaměstnáním a někdo jiný zvládá několikanásobně více práce, a do toho si ještě najde čas na své koníčky nebo na rodinu? Mají snad tito lidé více času? Nebo se snad naučili dělat více věcí najednou?

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Dvaadvacetiletý podnikatel, pro kterého nebyly žádné zkušenosti a nízký věk překážkou pro rozjetí vlastního byznysu. Takto se do mé mysli zapsal Václav Staněk po rozhovoru, který jste si mohli poslechnout v předchozí epizodě podcastu Myšlením na vrchol. Když se zamyslím nad tím, co vše tento mladý muž dokázal v podnikání za pouhé čtyři roky, nemohu nic jiného než smeknout klobouk, pokud bych tedy nějaký nosil. 

„Dobrý den, jsem Václav Staněk a mám přání, aby ve Zlíně opět ožila obuvnická tradice.“ Těmito slovy vítá své zákazníky na webu vasky.cz mladý podnikatel a zakladatel obuvnické značky ve Zlíně. A jak se zdá, jeho přání se stává skutečností. V roce 2020 oslavil obuvník ze Zlína 22. narozeniny a jeho firma prodala nad čtyřicet pět tisíc párů bot. Již čtvrtým rokem zažívá nevídaný růst, a to nejen ve společnosti Vasky, ale také v dalších pěti firmách. Objevil snad mladý podnikatel recept na úspěch? Jak je možné, že někdo tak mladý dosahuje takto nevídaných výsledků?

V minulém podcastu jsem mluvil o lidských touhách, které v zásadě rozhodují o počtu našich zákazníků. Podělil jsem se v podcastu také o dvě zprávy mých posluchačů, Natálie a Josefa. A právě Josef mi ve své zprávě položil ještě jeden dotaz, který jsem v podcastu nezmiňoval a na který bych reagoval až v dnešním díle. Zajímal by mě ale určitě i názor dalších posluchačů na otázku, kterou řeší Josef Michálek ve svém podnikání. Podcasty Myšlení na vrchol i náš web improovio.cz by totiž měly být vždy především o vás. 

Ve 339. epizodě podcastu Myšlení na vrchol jsem mluvil o jakémsi základním kameni růstu těch nejlepších podnikatelů a v závěru podcastu jsem vám položil otázku. Ptal jsem se vás, jaké si myslíte, že jsou největší touhy, které nás motivují koupit si nějaký produkt nebo využít konkrétní službu. Přišlo mi několik odpovědí a za všechny vám velmi děkuji. Jsem skutečně rád, že vás podcast donutil k zamyšlení a že jste byli ochotni investovat i svůj čas, abyste se podělili o váš názor i se mnou.

Naposledy jsem hovořil o pokoře, a to především ve smyslu, proč je právě pokora důležitá pro kultivaci našeho růstového myšlení. Pokora není ale důležité jen pro schopnost našeho růstu, bude nám pomáhat i v dalších oblastech života. A proto bych se v novém podcastu rád podělil o další důvody, proč bychom si měli chtít osvojit tuto vlastnost, které si já osobně na úspěšných lidech vážím úplně nejvíce.

Když Vám někdo řekne, že něco neumí, nebo že není v něčem dobrý, vnímáte to jako jeho slabost? A když zjistíte, že sami nejste v něčem dobří, vnímáte to jakým způsobem? Také jako slabost? Máte například pocit jakési méněcennosti nebo snad nedokonalosti? Spousta lidí, když zjistí, že něco neumí, že nejsou v něčem dobří, nebo že je snad někdo v jejich okolí v dané činnosti lepší než oni, zažívá špatné emoce. Může se jednat například o závist nebo o nízkou sebedůvěru.

Asi před třemi týdny jsme si v rámci živého vysílání Byznys ráno, které tvořím společně s Davidem Kolářem, a to každé pondělí od devíti hodin ráno na našich sociálních sítích, povídali o vlastnostech nejlepších podnikatelů. Tohle téma mi znovu připomněl rozhovor se Simonou Kijonkovou. Ten jste mohli v rámci podcastu Myšlením na vrchol slyšet v předchozí epizodě.

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Když jsme se setkali se Simonou Kijonkovou poprvé v prostorách její společnosti zasilkovna.cz, psal se rok 2018 a Simona nám vyprávěla svůj životní příběh. Vyprávěla nám, jak jako čtrnáctiletá dívka stála na autobusovém nádraží v Karlových Varech a mávala svým spolužákům odjíždějícím na lyžařský kurz. Ona jet bohužel nemohla, její maminka si nemohla drahý lyžařský kurz dovolit. Už tehdy byla Simona silná žena, nedala před spolužáky znát sebemenší lítost. Rozbrečela se, až když autobus odjel z dohledu. Tehdy se v ní ale něco hnulo a ona se rozhodla, že když si nemůže lyže dovolit její maminka, tak to musí zvládnout sama.