Na Ceste Brno

Jak se nejlépe připravit na to, co je před námi? Stačí se modlit? Anebo je potřeba ještě něco dalšího? Václav zahájil sérii kázání z knihy Nehemjáš. Ve druhé kapitole nám Nehemjáš ukazuje, jak se duchovně i prakticky připravoval na úkol, který mu Bůh dal a z toho si pro své přípravy můžeme vzít inspiraci. Nehemjáš 2:1-10 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ Král, vedle něhož

Každý z nás máme na sobě "Kainovo" znamení hříchu. Dá se s tím něco dělat? Jak nás ovlivňují naše geny, naše výchova a to, komu věříme? Bůh k nám není lhostejný a nabízí možnost, jak s naší "výbavou" jít za Ním a měnit sebe i svět kolem nás... Genesis 4:1-16 Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli,

Mnohdy není naší největší překážkou v cestě víry to, že strašně hřešíme, ale třeba to, že máme na výběr příliš mnoho dobrých možností... Jde s tím něco dělat? Může být Bůh opravdu středobodem našeho života? Může - záleží na našich rozhodnutích. A pokud se to stane, tak jen tehdy může ovlivnit opravdu náš život a to, co děláme. Matouš 22:34-40 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ježíšovým záměrem nebylo, aby křesťané žili bezpečně uzavření ve své  vlastní bublině, odděleně od okolního světa. Zároveň ale taky nechtěl,  aby křesťanství a okolní kultura splynuly v jednu - s jejími hodnotami a  postoji. Ježíš přišel na tento svět jako cizinec, ukazuje nám, jak  funguje ten druhý svět, odkud přichází, a nabízí nám, abychom podle něj  začali žít také. Poslechněte si první díl nové série Z jiného světa, která nás bude provázet celým podzimem až do Vánoc.

Jak se nenechat semlít každodenností nebo pocity bezvýznamnosti? Ježíš to řešil s Martou i Marií... Lukáš 10:38-42 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Ježíš říká, že nás zná se vším všudy - lépe než my sami sebe. Ježíš nás zná lépe, než kdokoliv jiný a přesto za nás zemřel. On je ten dobrý pastýř, který je ochoten se obětovat za své ovce. A co my?? Jan‬ ‭10:11-21‬ ‭CSP‬‬ „Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.” Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. Mnozí z nich říkali:

Milost je jako cizi jazyk, kterým můžeme vyjádřit lásku - můžeme se ho naučit a pak i používat. Za každým darem je dárce - pokud chci poznat dar, je dobře poznat i dárce - Krista... Matouš 18:21-35 Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?” Ježíš mu řekl: “Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.” “Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: "Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti vrátím!" I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil. Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: "Zaplať, co mi dlužíš!" Jeho spoluotrok padl k jeho

Příběh Gedeona je docela známý. Můžeme v něm najít inspiraci i pro naši dobu a situace, ve kterých se nacházíme?? Kde brát síly, když dochází a když to chceme vzdát? Bůh nás zná a ví na co máme... 1  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. 2  Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. 3  Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. 4  Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. 5  Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. 6  Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu.  7  Když Izraelci tak úpěli k Hospodinu kvůli Midjánců

Nikdo nedokáže zachránit tak jako Bůh! Jen on je svrchovaný a muže to udělat. Tak končí příběh třech můžů v ohnivé peci. A jak jsme na tom my? Co naše zkoušky a komu věříme, na co anebo na koho se spoléháme?? Daniel 3:14-29 Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citery, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“ Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepoklon

Zvolání "Pomoz mé nevíře" je jedno z nejsilnějších vyjádření v Bibli. Jak to je s námi? Co naše víra? Jak jsme na tom? Spoléháme více na naše jistoty anebo na Krista, i když by nás to mohlo z našich jistot vyvézt? Marek‬ ‭9:2-13‬ „Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem. Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl. Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše. Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘

‭‭Covid s námi zamával. Služba by měla být náš životní styl - tedy to, co jsem a ne to, co dělám... A je otázkou, jestli život žijeme podle svých představ anebo podle představ Krista... Ve službě Bohu lze najít smysl života...  Filipským‬ ‭2:1-11‬ Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi

Římanům 12:1-2 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. Nejdřív přinést živou oběť – protože za mne byl obětován Kristus, poté se obnovovat ve své mysli tak, abychom se nepřizpůsobovali myšlením tohoto světa a pak hledat Boží vůli pro život…

Bůh nám dal příběhy. Jedním z nich je příběh Jákoba. Byl cílevědomý, měl své plány a dlouhodobě na nich pracoval. Během krátké doby se ale zhroutilo vše, co budoval. Ocitl se v naprosté nejistotě. A v ní se s ním setkává Bůh a povzbuzuje ho. Genesis 28:1-22  Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer. Vstaň a jdi do Padan-aramu, do domu Betuela, otce tvé matky, a tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana. Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů. Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi.“ Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Padan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua. Ezau uviděl, že Izák Jákobovi požehnal, když ho posílal do Padan-aramu, aby si odtud vzal manželku, a že když mu žehnal, přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer,“ a že Jákob poslec

Když ve Starém Zákoně čteme o tom, jak lidé prožívali svojí víru, vidíme silně formalizované náboženství plné pevných struktur a rituálů. Důležitou roli tenkrát hrál chrám a také kněží, kteří v něm sloužili a stejně tak měla klíčový význam i oběť. Když čteme Nový zákon, zdá se, že většina rituálů a formalit je pryč. Věřící se dokonce potkávají u někoho doma v obýváku. Existuje vůbec návaznost mezi Starým a Novým zákonem v tom, jak lidé prožívají svou víru? A co to znamená dnes pro nás? 1 Petr‬ ‭2:4-5 „Když přicházíte k němu, k živému kameni zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné před Bohem díky Ježíši Kristu.“ ‭‭ Římanům‬ ‭12:1‬‬‬ „Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.“ ‭‭

Nemáme rádi testy, odhalují naše nedostatky. Ale test nemusí být jenom nepříjemná záležitost, ale příležitost ukázat, co v nás je a o co nám skutečně jde. V Bibli je pro člověka také připraven test, musí si vybrat jestli bude prosazovat svoji představu o světě, nebo tu, kterou má Bůh. Genezis 3:1-24 1 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2 „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. 3 „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ 4 Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! 5 Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ 6 Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 7 Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali

Když se rozhlédneme kolem, tak vidíme, že svět asi nefunguje ideálně. Bůh nám v Bibli jasně říká, že věci jsou špatně, protože mají nějaké následky... Šťastný je ten, kdo ví, že je hříšný a kdo ví, že mu Bůh odpouští. Žalmy‬ ‭32:1-5‬ Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepočítá provinění a jehož duch je beze lsti! Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal. Tvá ruka tížila mě ve dne v noci, z mé mízy stal se letní suchopár. séla Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“ a tys mi odpustil mou vinu a hřích. ‭‭

Jak lidé rozumí pojmu věčný život v současnosti a jak mu rozuměli v době, kdy se psala Bible? Je to totéž? Věčný život není jenom nekonečný život, ale takový život, který si představuje Bůh.  Jan 3:16-19 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. OTÁZKY Chceme takový věčný život? Kde se podílím na životě ve starém věku? Jak můžu ukazovat lidem kolem, jak vypadá nový věk?

Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (Jan 15:12-13) Ježíšova oběť je v jeho pojetí tím největším skutkem lásky Udělal to pro nás jako pro své přátele Tak jak On miluje nás – tedy láskou, jejíž velikost se vyjadřuje obětí – bychom se měli milovat i my navzájem a dělat to jedni pro druhé jako pro přátele Filipským 2:5-8 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! V poslední době jsem slyšel brát různé agresory, diktátory a manipulátory do svých úst Bibli. Nedávno i dnešní verš - "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele", použil Putin, když se snažil ospravedlnit útok na Ukrajinu. Ale on a jemu podobní se pletou, nepochopili tu zvěst Velikonoc. Ježíš se

Zavazuje nás naše víra k něčemu konkrétnímu? Jak o závazcích mluvil Ježíš a další? A jak se s nimi vyrovnáváme... více v Hansově kázání... Římanům 8:29-30 Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Matouš 22:2-14 “Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu. A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné otroky se slovy: "Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu." Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili. Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.  Potom řekl svým otrokům: "Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte tedy na křižovatky ces

Každý chceme mít štěstí - v češtině nerozlišujeme dva výrazy jako v angličtině - luck (náhoda) anebo happiness (dlouhodobé štěstí) - a tak se nám to může někdy poplést. My bychom měli hledat to, které nám nabízí víra v Krista - k opravdovému štěstí se nikdy nepropracujeme bez Něj. Marek 10:17-23 'Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“ „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“ Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatstv