Business Leaders

Celé dny se usmívá. Má své jasné vize a cíle, které mu dávají smysl a dělají ho šťastným. Řekli byste o něm, že je MANIPULÁTOR? A když šéf vede tým lidí, kde všichni táhnou za jeden provaz. Je v tomto případě šéf manipulátor Když šéf lidi v týmu shazuje a straší, aby dosáhl svého. Je teď manipulátor A co když trenér motivuje druhé, aby dosáhli lepšího výsledku? Můžeme v takovém případě mluvit o manipulaci Se slovem MANIPULACE a MANIPULÁTOR má většina lidí spojeny nepříjemné vzpomínky a pocity. Pojďme se v dnešním podcastu #Myslenimnavrchol podívat na to, jak vnímat ZDRAVOU manipulaci, a být hrdým manipulátorem, který neničí životy druhým lidem.

Co člověk potřebuje, aby mohl prorazit v oboru? Jsou to snad dovednosti, nápad, vzdělání? Hostem dnešního podcastu #Myslenimnavrchol byl podnikatel Jan Zeman. Podnikatelské zkušenosti sbírá už od začátku devadesátých let, ale opravdovou podstatu podnikání začal chápat mnohem později. Dnes už 16 let buduje Biopekárnu Zemanka. A to přesto, že sám neumí upéct vůbec nic. Jak si našel cestu k tomuto oboru a co mu pomáhá na cestě vytrvat? O tom a mnohém dalším bylo naše povídání, ve kterém je hromada inspirace, a to nejen pro podnikatele.

Nemá ruce ani nohy. Jako teenager přemýšlel o sebevraždě a dnes nejen že sám rozhoduje o svém štěstí, ale ještě dodává sílu dalším lidem. Nick Vujicic se narodil se zdravotním handicapem a dlouhá léta nevěřil, že může být v životě šťastný. Přesto to dokázal. Vyrovnal se se svým trápením a zamiloval se do svého života. Dnes Nick vystupuje jako motivační řečník na velkých pódiích, je autorem několika motivačních knih, ale především je šťastným otcem čtyř dětí a milujícím manželem. Aby ale tohle všechno dokázal, musel nejprve začít věřit v lepší zítřky. Jak se mu to podařilo? Na to se podíváme v další epizodě podcastu #Myslenimnavrchol. Snad i pro vás bude dnešní podcast inspirací a uvěříte v lepší život bez ohledu na současné výsledky.

Přesvědčit druhé lidi je tak snadné.  Stačí použít pár líbivých, zvučných slov, a člověk se nechá snadno zviklat. Lusknutím prstu se staneme obětí manipulace a jsme jako loutka čekající na pokyny loutkáře. Dokud plní loutkovodič své sliby, většinou necítíme žádný problém, jakmile ale zažijeme zradu, přichází bolest. Proč je tak těžké vymanit se ze spárů manipulátorů? Jak zpřetrhat všechny nitky? Jak čelit manipulaci v PRAXI?

Od dětství se ženeme za výsledky. Už od dětství věříme, že výsledky = úspěch.  Ve škole jsme chtěli samé jedničky… Později jsme chtěli co nejvyšší vzdělání… V dospělosti se ženeme za kariérou a bohatstvím…  Opravdu lze úspěch hodnotit jen podle dosažených výsledků?  A co člověk potřebuje, aby dosahoval opravdového úspěchu?

Na co rádi vzpomínáte z dětství? U jaké činnosti jste ztratili pojem o čase? Kvůli čemu jste jako děti nemohli usnout, protože jste se těšili na další den?   Někteří lidé na radosti z dětství už dávno zapomněli. V noci nemohou usnout, protože mají hlavu plnou starostí. V dospělosti snadno zapomene na dětství, ještě snadněji skočíme do krysího závodu, kde plníme přání druhých lidí a zapomínáme na ta svá. Pojďme si v dnešním podcastu #Myslenimnavrchol připomenout, proč je důležité dávat sebe AŽ NA PRVNÍ MÍSTO. Pojďme dospělé starosti nahradit dětskými radostmi a získejme více energie do života.

„Jako malá jsem chtěl být architektka nebo malířka. Ale rodiče mi řekli, že se musím živit něčím ‚pořádným‘. Proto jsem vystudovala ekonomku a stala se privátní bankéřkou,“ vypráví v dnešním podcastu #Myslenimnavrchol Petra Skopalová, která už se dávno neživí jako bankéřka. Matka dvou malých kluků už v dětství vždy ráda malovala, a když se totálně vyčerpaná probudila v sanitce na kapačkách, tak věděla, že musí ve svém životě něco změnit. Vrátila se k dětské radosti a dnes se živí jako výtvarnice.

Proč někdo ráno vstává o hodinu dřív a jde si s chutí zaběhat, ale druhý vstává pozdě a celý den se mračí?  Proč dva lidé dělají stejnou práci, ve stejném prostředí, ale jen jeden z nich dosahuje skvělých výsledků?  Proč někdo žije šťastný život a druhý si pořád na něco stěžuje?  Proč mají šťastní lidé pořád chuť do života, když žijí ve stejném světě, jako ti nešťastní Dnes v podcastu #Myslenimnavrchol vysvětluji, proč tomu tak je, a kde každý může najít sílu pro šťastný život. Snad i pro vás bude dnešní podcast inspirací.

„Co si to dovoluje?“ „Jak to může takhle říct?“ „Co si to jen o sobě myslí?“ Tato slova a myšlenky nám nabíhají v mysli. Cítíme naštvání a zuříme. Pocit, jako by v nás někdo odpálil granát a výbuch spálí veškerou chuť do práce. Už nechceme jít dál, nedokážeme zapomenout a cítíme se dotčení Znáte takový pocit? Nezáleží, zda jste si zrovna vyslechli nevhodnou kritiku od kolegy, zažili zradu od kamarádky, nebo vás rozčílil úplně cizí člověk na ulici. Důležité je, že nám to ubírá energii do života. Cítíme zášť a přicházíme o lásku Jak to můžeme změnit?

„Láska je jediné bohatství, které se nedá ukrást.“ Lucius Annaeus Seneca (4 př. n.l . – 65 n. l.) Když si přečtu Senecovu dávnou myšlenku, tak si připomenu, jak důležité je pečovat v životě o lásku. Někteří lidé vnímají lásku jen jako emoci, která se objeví, když potkají nového partnera. Když tito lidé po čase sundají růžové brýle a již necítí lásku, tak raději hledají partnera nového. Chtějí znovu prožívat ten povznášející pocit a nával nové energie. A tak jdou a chtějí se znovu zamilovat, než aby se zeptali sami sebe, proč už necítí lásku tak jako na začátku.  Jak je ale možné, že lidé necítí lásku, když se nedá ukrást? Co pro vás znamená slovo LÁSKA?

Jaký život chceš žít za pět let? Když jsem tuto otázku dostal poprvé ve 22 letech, nemohl jsem ze sebe vymáčknout žádnou smysluplnou odpověď. Jen jsem tupě zíral a hledal vhodná slova. Nakonec jsem se zmohl jen vykoktat: „Nevím, asi jsem nad tím nikdy nepřemýšlel…“ Tehdy jsem si uvědomil, že právě to byl hlavní důvod, proč jsem v životě nikam neposouval. Řešil jsem nepříjemné finanční problémy, utápěl svou energii v sebelítosti a neustále bojoval s vlastní sebedůvěrou. Svou energii jsem utápěl v minulosti, ze které jsem čerpal jen nepříjemné vzpomínky, a ty ve mně vyvolávaly jen nepříjemné emoce. Mohl jsem se pak divit, že jsem už neměl sílu pro nové začátky? 

Necháte se v životě snadno odradit?  Někteří lidé dávají na první zkušenost a mají strach zkoušet věci znovu.  Možná už jen zažili tolik zklamání a špatných zkušeností, že už nechtějí znovu otevírat staré rány. Co když si tím ovšem zavírají dveře k novým příležitostem? Co když se situace v životě opakují právě proto, abychom dali druhou šanci?  Dnes se v podcastu #Myslenimnavrchol zamýšlím, proč máme obavu dávat druhé šance, a na příběhu ze života ukazuji, jaké dopady to může mít, když překonáme vlastní obavy. Snad i pro vás bude dnešní podcast inspirací.

Co si představíte pod pojmem VYSNĚNÁ PRÁCE? Vidíte snad oblek, hromadu peněz, pohodlný život, bohatou kariéru a společenský status Někomu opravdu stačí tak málo. Někdo nepotřebuje víc než těchto pár pozlátek. Zajistí nám ale takto vysněná práce i vysněný celý život Dnes posluchačům podcastu #Myslenimnavrchol ukazují příběhy dvou bratrů. Oba získali vysněnou práci, ale jen jeden z nich získal i vysněný život. ZJISTÍTE PROČ?

Co pro vás znamená úspěch?A jak jej měříte?  Například v podnikání platí jednoduché pravidlo: CO NEMĚŘÍŠ, TO NEŘÍDÍŠ.   Lze ale úspěch každého podnikatele hodnotit jen skrze snadno měřitelné ekonomické výsledky? Co když firma generuje skvělá čísla, ale pracují v ní unavení a nespokojení zaměstnanci? Jaký dopad na celou společnost potom mají takové firmy?   Nad podobnými otázkami se zamýšlel také host dnešního podcastu #Myslenimnavrchol, podnikatel Jiří Majer.

Pojďme si nejprve přiznat, že žijeme v roztěkané době. V době, která překypuje množstvím informací. V době, kdy všichni soutěží o naši pozornost. Jen si přiznejte sami, kolikrát se během dne podíváte na mobilní telefon? Jak snadno se v práci necháte strhnout k prokrastinaci? V takovém prostředí člověk jen těžko udrží pozornost, a když k tomu vidí hromadu práce, co jej ještě čeká, ale na druhé straně jen málo uspokojivých výsledků, snadno přichází o energii. Můžeme se potom divit, že čím dál častěji slyšíme o syndromu vyhoření?

Ach, ty povinnosti… Činnosti, které nás nebaví, jen z nás vysávají energii. Jenže udělat se MUSÍ. Zná to asi každý. Každý má v životě něco, co mu vysává energii. Úkoly a povinnosti, věci, které člověk dělat musí a do kterých se často přemlouvá. Na konci dne pak sedíme vyčerpaní, už ani pátá káva v pořadí nenakopne a máme pocit, že práce je snad víc než na začátku. Kde máme po takovém dni vzít ještě energii na koníčky, rodinu a přátele? Kde vzít energii na to, co člověk dělat CHCE?

Chybí vám v životě vytrvalost? Myslíte si, že nemáte dost silnou vůli? Snadno se vzdáte, než dosáhnete cílů a snů?   Asi každý už v životě zkoušel něco změnit. Někdo chtěl praštit s kouřením, někdo se chtěl naučit cizí jazyk a někdo jiný zase chvilku zatoužil po lepší kariéře. Když se nám ale nic z toho nedaří, tak se pak rádi odvoláváme na slabou vůli. Co když vám ale řeknu, že skvělé výsledky a splněné sny vůbec nesouvisí s velikostí vaší vůle. Uvěříte?

Na jaký čas člověk nikdy nezapomene? Na ten, za kterým se pořád žene, nebo na ten, který opravdu prožije? A umíme ještě vůbec opravdu žít, nebo se musíme pořád za něčím hnát? Dnes v podcastu #Myslenimnavrchol sdílím příběh ze života, který mi pomohl umět se v životě rozhodnout. Pochopil jsem díky němu, proč se musí některé věci opakovat, dokud se je člověk sám nerozhodne změnit. Snad i pro vás bude inspirací a pomůže pochopit, že nemá smysl nikam se hnát, ale opravdu žít… 

„VŠECHNO DĚLÁM PRO LIDI, A NE JENOM PRO SEBE,“ vysvětluje host dnešního podcastu #Myslenimnavrchol, podnikatel Petr Kroupa. Pro někoho je to možná jen další působivé klišé, ale Petr zdůrazňuje, že celá jeho myšlenka se opírá o životní filozofii, která jeho byznysu pomáhá už dvaadvacet let.   Petrovi se podařilo najít harmonii ve všech oblastech života. V byznyse, ve zdraví, ve vztazích i osobním životě. Hledáte něco podobného? Pak si zkuste poslechnout dnešní rozhovor. Věřím, že v něm najdete spoustu inspirace.

Trápí vás černé myšlenky? Máte recept, jak se jich zbavit? Jak si vyčistit hlavu a vysypat všechen bordel? Asi každý máme svůj způsob. Otázka ale zní: Je můj způsob udržitelný?