Business Leaders

Měl bych pro vás dnes jeden smyšlený příběh, řekněme takovou moderní vánoční osobnostně rozvojovou pohádku. Je to příběh jednoho velmi úspěšného vrcholového manažera, abychom si jej dokázali lépe představit, říkejme mu třeba Jirka.  Jirka byl už odmalička velmi nadané dítě, byl nejen sportovně nadaný a v kolektivu velmi oblíbený. Holky po něm doslova letěly a k tomu všemu byl i velmi chytrý. Vždy to byl týmový hráč a vůdčí typ, byl ale velmi vytrvalý a stejně tak i velmi cílevědomý.

Vánoce jsou svátky klidu a míru, je to období, kdy bychom všichni měli tak nějak vypnout, být s našimi blízkými a uvědomovat si i jiné hodnoty, než jsou jen výsledky v zaměstnání a honba za materiálním blahobytem. Vím, že tohle bude pro spoustu z vás znít jako klišé, omílané pořád dokola. Já to ale myslím úplně a zcela vážně. Zrovna jsem si nedávno znovu vzpomněl na podcast s Honzou Jírovcem, který jsem natáčel začátkem července letošního roku. Pokud byste se rádi k rozhovoru vrátili a poslechli si jej, byla to 157. epizoda podcastu Myšlením na vrchol.

Ve svém podcastu se snažím mluvit převážně o nastavení naší mysli, zaměřuji se na největší rozdíly mezi myšlením úspěšných a neúspěšných lidí. Zaměřuji se také na dovednosti a vlastnosti těchto lidí, a to s jediným cílem, abych i vám, mým posluchačům, třeba alespoň trochu pomohl transformovat způsob vašeho myšlení a uvažování. K tomu, abychom dokázali změnit smysl našeho uvažování, abychom si dokázali nastavit růstové myšlení, díky kterému se budeme posouvat dále, růst a plnit si své sny, nám ale nestačí jen vědět, jakým způsobem máme začít přemýšlet nebo jaké techniky použít, abychom přeprogramovali zažité vzorce našeho uvažování.

Slyšeli jste někdy jméno Warren Moon? Říká vám něco? Pokud nejste fanouškem amerického fotbalu, stejně jako jím nejsem ani já, asi vám mnoho říkat nebude. Pokud si ale zadáte toto jméno do Googlu, objevíte spoustu odkazů a spojitostí s tímto jménem.  Warren Moon byl rozehrávačem amerického fotbalu, který se jako vůbec první černošský hráč probojoval právě až na pozici rozehrávače, a dokázal na této pozici skutečně nevídaných výsledků a úspěchů.

Říká se, že průměrný manažer v dnešní době udělá za jeden den tolik rozhodnutí jako člověk ve středověku za celý život. A podle mého názoru ani nemusíte být nutně manažerem. I naprosto obyčejný člověk je každý den vystavený velkému množství rozhodnutí. Samozřejmě platí, že čím větší je vaše osobní vize, tím více rozhodnutí budete muset v životě udělat.

Máme tu další epizodu ze světa finančních investic, ve které ve spolupráci s naším partnerem, webovým portálem Patria.cz, věnujeme znalostem a dovednostem, které by měl znát každý úspěšný investor. V posledních epizodách našeho investičního speciálu s Patrií jsme se věnovali především modernímu způsobu investování skrze investičního robota indigo, který vaše investice chytře rozděluje mezi ETF fondy. Do konce roku ještě stále můžete využít uvítacího bonusu 500 Kč, který Patria daruje každému novému aktivnímu uživateli indiga. V těch posledních dílech jsem se ale už začal více zajímat o to, jak na investice, pokud chci mít volbu svého investičního portfolia čistě ve svých rukách.

Sebereflexe. Jednoduchý a  účinný nástroj, který nám bude pomáhat zvyšovat naše sebevědomí. A díky tomu, že se naučíme používat sebereflexi, tak nejen že si dokážeme zvednout příliš nízké sebevědomí, ale budeme ho udržovat na zdravé hladině. Díky sebereflexi se z nás nestane egoistický namistrovaný maniak, co si o sobě myslí, že je dobrý úplně ve všem, a slovo pokora neumí ani vyslovit, natož aby pro ni našel místo ve svém životě.

Silné a zdravé sebevědomí nám nejvíce usnadňuje náš růst. Zdravé sebevědomí ale není přirozeně vrozená vlastnost. Sebevědomí si budujeme tím, jak rosteme. A právě to, v jakém prostředí rosteme, nejvíce ovlivňuje míru našeho sebevědomí. Někteří z nás měli v životě to štěstí, že jejich prostředí v nich přirozeně posilovalo a budovalo zdravé a silné sebevědomí. Tito lidé pak nemají problém zkoušet nové věci, věří ve své schopnosti, a pokud se jim něco nepodaří, netrápí se tím tolik jako ti, kteří mají sebevědomí z různých důvodů nějakým způsobem pošlapané.

Robert Kiyosaki kdysi řekl: „Pro mnoho lidí je síla jejich výmluv silnější než síla jejich snů.“ O výmluvách jsem mluvil v minulém dílu mého podcastu. Vnímám je jako jednu z největších bariér, které musíme překonat, pokud opravdu chceme proměnit své sny ve skutečnost. Abychom toho ale byli schopni, abychom dokázali své výmluvy pokořit, potřebujeme, aby síla našich snů byla silnější než síla našich výmluv. Potřebujeme tedy dosáhnout přesného opaku, o kterém mluvil Kiyosaki. Jak ale na to? Jak probudit tu touhu, která dřímá někde uvnitř nás, přestat vymýšlet výmluvy a začít hledat způsoby?

Ach, ty výmluvy, tolik času a energie jim jsme schopni věnovat, a tak malou hodnotu přinášejí do našich životů. Napadlo vás někdy, proč vůbec máme potřebu se na něco vymlouvat? Proč máme pořád tu potřebu omlouvat své nezdary a prohry? Vyřeší to snad něco?

Aktivní, každodenní a organizované plánování. Toto téma jsem otevřel v minulém díle mého podcastu, protože je to jeden z dalších principů popsaných v nové knize Myšlením k bohatství: Odkaz & dědictví. Naučit se správně plánovat a najít takový způsob, který by nás efektivně posouval na naší cestě za úspěchem, je v dnešním rozptýleném světě stále náročnější. Slíbil jsem vám pár slov ke knize, která v tomhle pomohla i mně a u které věřím, že může pomoci s plánováním každému čtenáři.

Jakmile zjistíte, kým se chcete stát a čeho chcete v životě dosáhnout, zbývá už jen jediné. Udělat to zásadní životní rozhodnutí a vykročit za úspěchem. Učinit toto rozhodnutí je první krok, myslím si ale, že ještě před ním je dobré si uvědomit, že k vytyčenému cíli a snu nevede jen tento jeden krok. První krok je důležitý a podstatný, pokud ho neuděláme, nikdy se svého úspěchu nedočkáme. Než jej ale uděláme, měli bychom si uvědomit, že na tento první velký krok v našem životě musejí navazovat ještě další stovky, tisíce, možná i miliony menších kroků, které budou utvářet naši cestu za úspěchem.

V posledním podcastu Myšlením na vrchol se Lukáš se svými posluchači podělil o e-mail, který dostal od jedné ze svých posluchaček. Kateřina Martincová žije ve Francii, je samoživitelkou, má malého syna a v životě rozhodně nedostala nic na zlatém podnose. Do Francie odcestovala již před deseti lety, tehdy jen na výlet, ale už tam zůstala, a to bez naprosté znalosti jazyka a bez jakýchkoliv jistot.

Dělá mi skutečně radost, když mi moji posluchači napíšou nějakou zprávu nebo třeba komentář na našich sociálních sítích a webu businessleaders.cz. Někdy mi posluchači a vlastně i čtenáři webu píšou jen krátký komentář, případně svůj pohled na téma, o kterém jsem zrovna mluvil. Většinou mi posluchači děkují a píšou, že jim mé podcasty pomáhají, přinášejí nějaké uvědomění do života nebo i inspiraci. Jednu z velmi inspirativních zpráv mi poslala posluchačka Kateřina...

V poslední epizodě mého podcastu jsem vám položil jednu otázku a poprosil vás, abyste mi na ni odpověděli. Moc děkuji těm, co tak udělali, a pokud jste náhodou předchozí epizodu neslyšeli, určitě budu rád, pokud se k ní vrátíte. Tato epizoda na ni totiž bude volně navazovat – budu se v ní věnovat jednoduché a prosté věci, které bychom se měli zbavit, pokud se rozhodneme vykročit za úspěchem. Víte už, kvůli čemu nejsme schopni uspět a kvůli čemu se stále vracíme do toho pomyslného světa neúspěšných lidí?

Zamyslíte-li se nad přístupem většiny úspěšných a většiny neúspěšných lidí k minulosti, můžete si všimnout jednoho výrazného rozdílu. A právě tento rozdíl potvrzuje, jak obrovská propast je vytvořena mezi nastavením mysli těchto dvou táborů. Zkuste si teď prosím představit dva vysoké kopce. Z jednoho dohlédnete na druhý, ale oba dva dělí ta nejhlubší propast, jakou si jste schopni představit. Na jednom z těch kopců je tábor úspěšných a na druhém neúspěšných...

Spousta lidí roste a buduje svůj život na základě cílů, které nejsou v souladu s jejich identitou nebo osobní vizí. Studují střední a vysoké školy a zkoušejí najít obor, ve kterém by mohli najít co největší perspektivu a uplatnění. Menší část  z nich dokonce i najde své uplatnění v oboru, který vystudovali, a začnou v něm budovat kariéru. Když jsou šikovní a dostatečně houževnatí, dostanou se tito lidé i na pozici, které si vždy přáli dosáhnout. Mají nadprůměrný plat a stabilní práci. Často si mohou plnit své sny o bydlení, životním standardu a cestování. Spousta z nich ale není schopna dosáhnout opravdového životního štěstí. Necítí se tak nějak vnitřně naplněni, říkají si: Tak to je ono, to pro tohle jsem to všechno dělal? To kvůli tomu jsme tolik let studoval a dřel?

Michal Fojtík měl nastartovanou slibnou kariéru v technickém oboru. Správa kancelářské techniky a firemních sítí je obor, po kterém bude pravděpodobně poptávka v každé době. Práce v teple kanceláře, jistý, stabilní a nadstandardní plat, možnost kariérního růstu, rodina se dvěma dětmi. Jeden by si pomyslel, že Michalovi nemohlo nic chybět. Opak byl ale pravdou.

Už na konci devatenáctého století psycholog Hermann Ebbinghaus vytvořil tzv. křivku zapomnění. Ve svých studiích se systematicky věnoval právě paměti a snažil se objevit klíč a způsob, podle kterého naše paměť funguje, podle čeho si uchováváme vzpomínky a informace.

Tužka a papír jsou nejmocnějším nástrojem každého úspěšného manažera. Nevím, jak jste na tom vy, ale čím dál více zjišťuji, že co si prostě nenapíšu, to jako by nebylo. Zapomenout nějakou zajímavou myšlenku, zapomenout na nějaký úkol a začít prokrastinovat je v dnešním světě tak jednoduché. Věnovat se vytrvale nějakému tématu, získat nové vědomosti a dovednosti začíná být čím dál tím větší vzácností, a to i přesto, že jsou všechny ty dovednosti tak snadno dostupné.