Business Leaders

Po rozhovoru s mladým podnikatelem Janem Fabinim, který jste mohli slyšet v předchozí epizodě tohoto podcastu, mě napadla jednoduchá otázka. Jakou jedinou věc člověk potřebuje, aby si splnil své sny? Když si položíte tuto otázku, jaká odpověď vás napadne? Někdo by mohl být názoru, že pro životní úspěch potřebujeme talent, druhý zase že potřebujeme vzdělání a dovednosti, a někdo jiný může být zase názoru, že pro úspěch je potřeba být ve správný čas na správném místě. Samozřejmě netvrdím, že nic z toho není pro lepší život důležité, myslím si však, že tou jedinou důležitou vlastností úspěšných lidí v moderní době je něco úplně jiného. 

Podnikat začal již na střední škole. Tehdy Jan Fabini nakoupil společně s kamarádem levnou elektroniku z Číny, kterou začali prodávat na vlastním e-shopu. Dařilo se jim dobře a už během prvního roku společného podnikání dosáhli obratu necelých deseti milionů korun. Ovšem stejně rychle, jak jejich společné podnikání vyrostlo, tak i skončilo. Dnes mladý podnikatel jistě nelituje, že z prvního podnikání raději odešel. Odnesl si cenné zkušenosti a možná i díky nim má dnes Jan Fabini vlastní značku kvalitního řemeslného nádobí, která nese jeho jméno, tedy Fabini.

V poslední podcastech jsem mluvil o firemní kultuře a mimo jiné to bylo také jedno z témat rozhovoru s Pavlem Vyoralem, CEO společnosti Pošta bez hranic. Ostatně si myslím, že téma firemní kultury by měl řešit asi každý podnikatel, manažer a lídr. O to víc v dnešní době, kdy není zase tak úplně jednoduché sehnat schopné a spolehlivé lidi do týmu. Některé firmy investují nemalé prostředky do náboru nových lidí do svých pracovních týmů, a proto si uvědomují, jak je důležité starat se o ty zaměstnance, které už v týmu mají. Některé firmy se předhánějí v množství benefitů, které svým lidem nabídnou. Od týdne dovolené navíc přes sportovní aktivity až po nejrůznější služby přímo na pracovišti. Když jsem jako obchodník procházel nejrůznějšími firmami a viděl, co vše některé společnosti pro své lidi dělají, občas jsem si říkal, jestli v té firmě také někdo pracuje, anebo se tam všichni chodí jenom bavit.

U zrodu společnosti stál prakticky už od samotného začátku, když sledoval, jak jeho dva kamarádi Jan Bartík a Zdeněk Sušil zakládají vlastní e-shop s vojenským zbožím. Psal se rok 2010 a tehdy ještě Pavel Vyoral nemohl tušit, co se z nenápadného podnikání jeho kamarádů jednoho dne vyklube, a že právě on bude ten, kdo bude jejich společnost vést.

„Nevybudoval jsem podnik, vybudoval jsem člověka a ten vybudoval podnik,“ řekl kdysi fenomenální podnikatel Tomáš Baťa, který svým životem a podnikatelskými zkušenostmi již inspiroval ne jen jednoho podnikatele. Příběhu zakladatele obuvnického impéria jsem se věnoval také v úvodním článku tohoto vydánímagazínu Improovio. Pokud jste již četli Baťův příběh a současně posloucháte také rozhovory v podcastu Myšlením na vrchol, tak jste si možná mohli všimnout, že mnoho mých hostů již dokázalo v životě uspět přesně podle principů, o kterých mluvil právě Tomáš Baťa.

stí v práci. Někteří lidé se chytají za hlavu, jakmile vyslovíte tato slova, ale jiní jen s úsměvem přikyvují. Ti druzí totiž už vědí, že práce nemusí být jen povinnost a otrava, ale že to může být také radost a potěšení. A co si myslíte, že nejvíce rozhoduje o tom, zda budete patřit mezi první, nebo druhou skupinu lidí? Za mě je to určitě firemní kultura, protože i když budete dělat práci, která vás sebevíc baví, tak těžko v ní budete šťastní, když kolem vás budou lidé, se kterými máte špatné vztahy. 

Bohatství bylo jeho dětským snem, který si dokázal splnit již ve 24 letech. Dlouho se Michal Rückel řídil radami svého rozumu, které zněly, že až si splní tento sen, tak bude v životě šťastný. Později, již v roli bohatého podnikatele, pochopil, že finanční bohatství představuje pouze jednu z částí životního štěstí. Michal se naučil důvěřovat nejen svému rozumu, ale poslouchat i hlas svého vnitřního světa. Co vše obnášelo pochopit svůj vnitřní svět a kudy vedla cesta k životnímu naplnění, bylo tématem rozhovoru s Michalem Rückelem v tomto vydání tištěného magazínu.

Že je nedůvěra příliš drahá, a proč je pro nás občas složité získat víru v sebe sama, bylo tématem minulého epizody Myšlením na vrchol. Pravidelní posluchači těchto podcastů o sebedůvěře samozřejmě neslyší poprvé a je mi jasné, že pokud si někdo dobrovolně a pravidelně pouští do uší seberozvojový podcast nebo je i čtenářem našeho seberozvojového magazínu Improovio, tak si už sám moc dobře uvědomuje, jak je víra v sebe sama klíčová pro plnění vlastních snů. 

Jedním z věrných a dlouhodobých posluchačů Myšlením na vrchol je také podnikatel Pepa Michálek, jehož hlas jste mohli také slyšet v minulém roce v jednom z rozhovorů. Pepa byl kdysi zaměstnancem a patrně by jej kdysi ani v duchu nenapadlo, že bude mít jednoho dne největší firmu na servis výtahů v Mladé Boleslavi. Když začal podnikat, konkurence se smála a nazývala jej brašnářem. Dnes už se nesměje, protože z brašnáře se stal silný konkurent. Že podnikatelské začátky neměl Pepa Michálek jednoduché, vypráví také ve svém příběhu v tomto vydání tištěného Improovia. Pro mě osobně v celém příběhu zazněla jedna důležitá věta a ta zní: „Nedůvěra je příliš drahá.”

„Způsob našeho myšlení je odrazem kvality našeho života.“ Tuto větu můžete slyšet na začátku každé epizody mého podcastu, a když se dnes nad ní zamyslím, přivádí mě tato věta k otázkám: Co je mírou kvality mého myšlení? Je to snad inteligence? Rozhoduje míra mé inteligence o kvalitě mého života? Znamená to snad, že jen nadprůměrně inteligentní lidé mají příležitost dosáhnout kvalitního života?  

Všechny naše současné výsledky jsou jen odrazem chování v minulosti. Tuto větu neslyšíte v podcastu Myšlením na vrchol poprvé a jistě nejsem jediný, komu tato věta dává smysl. Zní to vlastně zcela jednoduše. Pro lepší výsledek stačí jen změnit své chování, protože právě to, co dělám každý den, rozhoduje o tom, kým ve skutečnosti jsem a jakých výsledků budu v životě dosahovat. Bohužel se to ale mnohem snáze vysloví, než opravdu provede, a velmi často se chováme úplně jinak, než bychom si ve skutečnosti přáli. Jen si představte, jak jednoduchý a krásný život bychom mohli žít, pokud by nám pro lepší výsledky stačilo jen jedno jediné vědomé rozhodnutí. Na začátku roku se rozhodneme stát se aktivním sportovcem, a od toho momentu veškeré naše chování odpovídá tomuto jedinému rozhodnutí. Umíte si představit, jak jednoduše krásný by potom život byl? Pravdou ale většinou bývá, že věci, které za něco stojí, většinou nebývají jednoduché, a tak i lepší život a lepší výsledky potřebují mnohem víc, než jen jedno vědomého r

Láska. Co cítíte, když slyšíte toto slovo? Co pro vás znamená slovo láska a jak jej vnímáte? Jak se říká – tisíc lidí a tisíc názorů. Já jsem poslední podcast ukončil tímto slovem a označil v něm lásku jako základní růstovou esenci. Může nám ale láska i škodit? Pravdou je, že každý máme svůj subjektivní pohled na svět, který vychází z námi nasbíraných zkušeností, zážitků a převzatých vzorců chování. Proto i každý z nás vnímá lásku trochu jinak a každému na mysli vyvstanou jiné myšlenky, když slyší toto slovo. Tento fakt dokládá i malý experiment, který nedávno udělala Petra Boušková, prezentační koučka, spoluautorka tištěného magazínu Improovio, která i mimo jiné pravidelně publikuje podcast s názvem Prezentační hurikán.

Možná to znáte také. Člověk se rozhodne vykročit za zcela jasným cílem, má představu, jakým způsobem a kdy svého cíle chce dosáhnout, ale po čase najednou zjistí, že vše nejde podle plánu. Během cesty za cílem se objevují nečekané překážky a problémy, které je potřeba řešit. Objevujeme věci a skutečnosti, se kterými jsme nepočítali, a každé překonání nečekané překážky si od nás vyžaduje další energii. Jenže kde máme pořád brát novou energii, když je těch překážek tak moc, že už je to nad naše síly?

„Každý den zažíváme v životech mnoho situací, které v nás vyvolávají nějaké emoce. A stejně jako různé situace, tak i naše myšlenky v nás mohou vyvolat emoce. Jsou emoce, které nás mohou podpořit k dosažení optimálního výkonu, a stejně tak existují emoce, které náš výkon sabotují. Všimněte si, s jakou energií jdete za cílem, pokud jste podpořeni pozitivní emocí, jako je radost nebo láska, a naopak jakou energii máte, když chcete podat jakýkoliv výkon pod tlakem emocí, jako jsou strach, závist nebo agrese. Jistě již sami vidíte ten rozdíl a jistě si je každý schopen vybavit nějakou situaci ze svého života.” 

„Aby člověk uspěl v jakékoliv oblasti, musí mít v rovnováze všechny složky svého vnitřního světa – talent, vůli, dovednosti a lásku k tomu, co dělá. A musí umět také tento ‚hnací motor‘ neustále krmit, pohánět a zvyšovat jeho výkon. To mají a dokážou jen ti nejlepší.“ Tuto myšlenku si můžeme přečíst na přebalu knihy Vnitřní svět vítězů od Mariana Jelínka a touto myšlenkou začíná také článek v nejnovějším vydání seberozvojového magazínu Improovio, kde nás kouč vrcholových sportovců a manažerů učí pracovat se subjektivním, chcete-li vnitřním světem. 

Vítám vás u prvního podcastu Myšlením na vrchol pro rok 2022. Tento podcast vychází v první pracovní den nového roku a možná že také patříte mezi několik set pravidelných posluchačů a čtenářů, kteří startují svůj pracovní den při cestě do práce. Pokud posloucháte raději několik epizod zpětně, tak věřím, že to vůbec nevadí, a doufám, že vás i dnes mohu inspirovat k lepšímu životu. Stejně tak i doufám, že vám tištěný magazín Improovio bude i v letošním roce pomáhat změnit život k lepšímu.

Patříte-li mezi každodenní posluchače podcastu Myšlením navrchol nebo pravidelné čtenáře webu Improovio.cz, znamená to, že dnes je poslední den roku 2021. Jistě už také přemýšlíte, jaký bude další rok, a jistě jste už také zhodnotili rok minulý. Těmito tématy jsem se zabýval v posledních epizodách mého podcastu, protože věřím, že právě nyní je ta správná doba přinést trochu inspirace na toto téma. A pokud náhodou čtete tyto řádky nebo posloucháte můj podcast až během roku 2022, tak to samozřejmě vůbec nevadí, protože k vykročení za novým a lepším životem určitě nepotřebujete konec roku.

Proč časem přicházíme o nadšení, touhu i víru? Kam se vytrácejí tyto základní atributy úspěchu? Těmito otázkami jsem ukončil předchozí epizodu Myšlením na vrchol a slíbil svým posluchačům, že jim na ně přinesu odpověď v dalším podcastu. Chápu, že pravidelní posluchači, čtenáři článků na webu a předplatitelé tištěného Improovia patrně už odpověď znají, takže pro ně nebude dnešní podcast žádnou novinkou. Přesto si jej ale neodpustím, neboť jak se říká, opakování je matka moudrosti, a mimo jiné si také myslím, že teď na konci roku je to pro toto téma to nejpříhodnější období. 

Když si vzpomenu na rozhovor se Štěpánem Pastulou, který jste mohli slyšet v předešlé epizodě Myšlením na vrchol, vybaví se mi jedna hlavní myšlenka – rituály. S mužem, který vymyslel v Česku projekt Travelcoaching, jsme se bavili především o jeho cestách a zážitcích z nich. Některé zážitky přijdou člověku až neuvěřitelné, pravdou ovšem je, že většina lidí, kteří navštíví nějakou rozvojovou zemi a pak se vrátí zpět domů, si najednou mnohem více všímají těch maličkostí všedních dní, které nám přijdou zcela běžné a které vnímáme jako samozřejmost. Člověk si prostě najednou váží třeba toho, že stačí otočit kohoutkem a teče mu z něj pitná voda. Když si potom uvědomíme, že toto je výsada jen několika málo procent lidí na světě, můžeme už jen díky tomu prožívat vděčnost.

„Cestování mě doprovázelo v zásadních momentech života. Při nacházení sebe sama, při formování myšlenek, hodnot a cílů,” uvádí na svém webu Štěpán Pastula, zakladatel společnosti Travelcoaching, který se před dvanácti lety ze dne na den sbalil a odletěl na Nový Zéland. Myslel, že jen nabrat dech. Ve skutečnosti ale nabral úplně jiný pohled na svět i na život. Podobný pohled na život, jaký přinášíme každé dva měsíce předplatitelům seberozvojového magazínu Improovio. Štěpána jeho cesty dovedly k zásadnímu uvědomění: „Dokud jste uvnitř ve své bublině, netušíte, jaké je to mimo ni. Já jsem si tam najednou uvědomil, že žiju v zajetých kolejích, které jsou pro mě ty jediné možné. Tam jsem však najednou čelil úplně jiným faktorům, které mě měnily a formovaly. Den za dnem jsem objevoval, že vlastně žijeme v době, kdy co chceme, tam můžeme směřovat, a překážky nám neklade nikdo venku, jen my ve své hlavě.”